Můj svět

Je těžké být debilem, konkurence je příliš veliká....

život bláznivé holky

4.kapitola

Je polovina prázdnin a já se pomalu zdokonaluji v kouzlech. Jen lektvary mi nejdou. Úplně všechny mi totiž bouchnou. Kdo mě vyučuje? Táta mi sehnal na prázdky nějakého domácího učitele a ještě k tomu musím pít nějaké hnusy, abych si to lépe pamatovala. No prostě děs. A co je nejhorší, nemohu o tom ani říct kámošům. A navíc, ten učitel je nějaký plesnivý dědek. Blééé. Právě mě nutí, abych namíchala nějaký- podle něj primitivní lektvar. Jo, prdlajs. Ten je těžký jak něco. Je to něco jako lektvar lásky. Na co? Kam sem se to dostala? Asi nikam. Jen můj učitel není normální, i když já taky nejsem zrovna normální. Jsem totiž nenormální. Když se mi podařilo, aby lektvar OPĚT explodoval, vzdal to a říkal ,,Holka, ty seš všechno, jen ne šikula na lektvary'' ale copak já za to můžu, že ty břečky mi namíchat nejdou?

Asi můj nejoblíbenější předmět je obrana proti černé magii. Jinak už mě nic jiného nebaví, až na nějaké ty formule. A víte co je nejlepší? Já nemotora jsem přeměnila dědulu v prase. Máma i táta letěli do místnosti, ve které mě učil a jak viděli ''učitoprase'', tak se začali nehorázně smát. Protože to prase na sobě mělo to kvádro a ulízané vlasy. Hůlku prozatím nemám, protože mi ještě ani nepřišel seznam učebnic, jak to nazval ten dědula. Eh… pardón, ředitel školy, ale byl hrozně legrační. No, sice legrační mi nepřišlo, když mě přeměnil v krávu, protože sem hned dojila. Bráchové z toho měli Vánoce a to je teprve polovina prázdnin. Jsou to blázni. No, ale teď k šílenému profesorovi, který ukončil lektvary a hurá na přeměňování. Eh, říkala jsem hurá? Myslela jsem to ironicky, jo? Protože to je další předmět, se kterým si rozhodně ruku nikdy nepodám. Teda nechápu, na co mi bude klacek přeměnit na jehlu. No já jej přeměnila na asi metrovou a špička se profesorovi zabodla do zadku. Teda, ten umí zpívat, to byste nevěřili. Lasy s kloboučkem. No, to byl pohled přímo pro bohy. Prase naštvaně kvičelo, což ještě více dodalo na srandě. Táta se nakonec smiloval a přeměnil ho zpět. Jen co ho přeměnil, dal výpoveď. Konečně.

....................................

Jak ten dědula dal výpověď, táta mě začal učit sám a šlo to lépe a to o hodně. A navíc to byla hrozná legrace. Ale to necháme být. Právě jsme v Příčné ulici a já si vybírám hůlku. Na poprvé se mi povedlo pana Oliwandera výsvléci do spodního prádla a potom mu přičarovat baletní trikot. A tak to šlo dál, dokuď nešel někam do zadu a pak přišel.
,,Tato hůlka má žíni ze srdce draka, vlas lesní královny a prach z rohu jednorožce.'' řekl, podal mi hůlku a šel se raději schovat, ale to už nepotřeboval, protože mě ozářilo zlatavé světlo a ucítila jsem zvláštní moc. Prodavač si viditelně oddychl, když viděl, že jsem mu už nic nepřeměnila.
,,Kolik to bude stát?'' optal se tatík. Stařec se koukl a řekl:,,Nic. Máte to zadarmo. Jen už mi sem nevoďte tu vaší dcerku.'' téda, to jsem mu tak ublížila? No asi jo. Když mu táta podstrčil nějakou tu částku, tak jsme se rozloučili a hurá na hábity. A pak ještě učebnice. No fůůj.
Po páté hodině jsme se dostali domů letaxem. No, jinak můj názor na letax je: fůj a blbec krb, protože jsem si pěkně sedřela lokty. Au, to to bolí, fňuk. Když jsem mamče vykecala jak jsem se předvedla u Oliwandera, tak se smála a táta s ní. No, pak jsem to ještě řekla bráchům, kteří se taky smáli, až se za břicho drželi.


........................................

Je už konec prázdnin a já se loučím s rodinkou na nádraží 9 a 3/4, kde už houká červená lokomotiva. Táta mi pomohl najít si prázdné kupé. Když jsme ho našli, tak mě ještě jednou objal a políbil mě na čelo.
,,Nezapomeň ,Luci, že to tam bude jiné než na mudlovské škole, ano?''
,,Jasně, tati, neměj strach. Já to zvládnu.'' usmála jsem se na něj. Táta se už vrátil k mamce. Vlak se rozjel. Mávala jsem jim, dokud mi nezmizeli z dohledu. Jo a abych nezapomněla, Montíka si beru s sebou. Brumbál to svolil, jakož to postižené dítě, bych měla mít u sebe asistentského psa. Monty už docela vyrost, ale pořád ho unesu. Najednou se otevřely dveře a vešla rudovlasá dívka.
,,Promiň, je tu volno?'' koukla jsem se na ní a usmála.
,,Jo, jasně, je.'' řekla jsem
,,Díky,'' usmála se. ,, Mimochodem, já sem Lily Evansová'.' řekla a podala mi ruku.
,,Já sem Lucia de Sylva'' a taky jsem jí podala ruku.

Jak sem poznala Lily, byla docela bezva až na to, že je to děsná šprtka. Po chvilce se zase otevřely dveře a čučeli na náš čtyří kluci. Lily udělala znechucenou grimasu.
,, Jé, ahojky, Evansová.'' pozdravil ji pohledný rozcuchaný brýlatý chlapec.
,,No nazdar, Pottere. Můžeš pro mě něco udělat?'' Potter se zatvářil šťastně
,,Jasně, cokoliv.'' řekl a usmál se zářivým úsměvem.
,,Otoč se a zmiz.'' chudák kluk. Tohle asi nečekal. Zatvářil se tak smutně, až mi ho bylo líto.

,,Ale no tak, Evansová, co třeba jiné přání?'' Lily na něj vytřeštila oči.
,,Pottere, jestli nezmizíš, tak budeš mít školní trest!'' tak teď jsem úplně nahnaná. Jak může student dát studentovi trest? Nechápu. Lily si všimla mého nechápavého výrazu a dala se do vysvětlování.
,,Jsem prefektka. To znamená, že buď mohu sebrat body, nebo dát školní trest, když se někdo nechová vhodně.'' jen jsem přikývla. To bych si měla na Lilynku dávat majzla, co?

Pánové si mě konečně všimli a začali se mi představovat.Takže, nějaký casanova se představil jako Sirius Black s oslnivým úsměvem. Čím si ty zuby čistí? Savem? No, další klučina se představil jako Remus Lupin a ten poslední, který byl obtloustlejší postavy se- ano- nepředstavil, sedl si a vytáh mega sváču. Na chvilku si ji položil na koleno, ale to chlapec neměl dělat, protože si toho všiml Monty a sváču mu sebral. Ten když to zjistil, tak se rozbulel a nás rozesmál.
,,Pěknej pes, jen trochu zlodějský.'' pochválil mi Montyho James.
,,Díky. Jo, to Monty je takový malý zloděj jídla, co?''mrknu na Montyho, který se pokouší sežrat tu svačinku.
,,Ale psi do Bradavic nesmí, ne?'' ozval se ten casanova.
,,No v mém případě ano.'' odpovím a zesmutnim. Když řeknu, že jsem nedoslýchavá, tak je od sebe odpudím, protože nebudou mít nic s postiženou holkou. Opět se otevřeli dveře a vešla nějaká partička.
,,Vypadnětě, šmejdi, tady jsme my.'' řekl jeden kluk. No, ehm, kluk. Spíše blonďatej peroxid (pozn.aut. Lusia se šla oběsit na šibenici).
,,Cože? '' moje inteligentní otázka.
,,Jseš nahluchlá, šmejdko?'' řekl a tím mě nasral. Zvedla jsem se ze sedadla.
,,Jo, možná tě to, brouku překvapí, ale já jsem nahluchlá a nejsem šmejdka, ty šmejde a jestli nechceš mít ksicht na maděru, tak se otoč a vystře!l''řekla jsem a naštvaně jsem si ho měřila pohledem.
,,Tak bude to?'' už mi docházela trpělivost. Blonďák se vzpamatoval a jednu mi vrazil. To hošánek přehnal. Ani nestihl říct čokoláda a schytal jednu přes hubu a taky jednu do kulí. To už zabralo a zmizel světovou rychlostí. Ale ne, teď jsem si uvědomila, že jsem řekla, že jsem nedoslýchvá. Doufám, že to přeslechli. Otočila jsem se a se skloněnou hlavou si šla zase sednout na sedadlo u okna.

VYPRÁVÍ LILY

Když se Lucia otočila k nám, nebylo ji vidět do obličeje. Dobře jsem slyšela co řekla Malfoyovi. To, že je nedoslýchvá. Teď, když jsem se na ní koukla, vypadala hrozně smutně. Ani bych se nedivila, kdyby ji začaly téct slzy. Poznala jsem, že je to hodná holka, i když trochu víc střelená. Vlasy si dala za ucho a teď bylo dobře vidět naslouchátko, které v něm měla. Její pes Monty ji vyskočil na klín. Nevšímala si toho. Jen se koukala z okna. Přejdu k ní a dotknu se jejího ramene.
,,Lucio, já teď budu muset jít na schůzku prefektů tady s Remusem. Vydržiš to tady s těma třema?''ukázala jsem na Pottera, Blacka a Pettigrewa. Jen přikývla a otočila se opět k oknu.
Otočím se a jdu s Remem na schůzku......

VYPRÁVÍ LUCIA

Jen co Lily odešla, tak jsem si hrála s Montym. No, hrála. On mi olizoval ruku a já s ní uhýbala.

Když už Lily přišla, tak vyhodila kluky z kupé s tím, že se musíme převléci do školní uniformy (bléééé). Zkoumám to cosi, co má být uniforma. Řeknu vám, že se mi z těch botiček zvedl kufr. Vyndala jsem si jiné boty, které měli malinký podpatek, protože neumím chodit v botech s vysokým podpatkem. Lily to nějak nekomentovala, protože ona udělala to samé. Převlečené jsme vylezli z kupé a pustili tam kluky. Cítila jsem jak Lil do mě strčila. Otočila jsem se na ní.
,, Lucio, víš... to, co jsi řekla Malfoyovi, byla pravda?'' komu?
,,Komuže? Malfušovi?'' naschvál jsem přeměnila jeho jméno, protože jsem chtěla změnit téma. No moc to nezabralo. Sice to Lily pobavilo, ale hned si vzpomněla na otázku.
,,Ano, Lily, je to pravda. Jsem nedoslýchvá!''řekla jsem a odvrátila pohled. Nechci, aby to šlo tak jako na střední. Chtěla bych tady kamarády, kterým nevadí, že jsem postižená. Lily se opět dotkla mého ramene.
,,Ty se za to stydíš, viď?'' jemně přikývnu. ,,To nemusíš. Mě je to upřímně jedno jestli si nedoslýchavá. Já takhle nesoudím lidi.'' řekla a usmála se na mě.
,,Takže budem kamarádky?''zeptám se s nadějí. Přikývne. Já, šťastná jak blecha, jí skočím okolo krku.

Pánové nás s ''úctou'' pustí do kupé, kde strávíme zbytek cesty. S Lily si povídáme ovšem možném. Jen když se zmíní o učení, tak se pokouším nenápadně vypařit.

Vlak už pomalu zabržďuje.
,,Hele, Lil nevíš, co mám udělat z Montym?'' zeptám se a pokoušim se Montyho udržet v náruči.
,,No nevím. Zeptáš se pak Hagrida. To je šafář, co tě převeze přes jezero.'' odpoví. Moment, proč mě? Proč ne i ji?
,,Přes jezero se převážejí prváci a nováčci.'' vysvětlí a já inteligentně přikývnu. Stejně to nechápu.
,,Jo a Lily, do jaký myslíš, že se dostanu koleje?'' zeptám se, protože mě to zajímá.
,,No doufám, že do Nebelvíru. '' taky doufám, protože tam chodil i táta a já bych tam ráda šla taky, aby byl tatík na mě pyšný(XD).

Jak mi Lily poradila, Montyho vedu k Hagridovi, který je nějak moc vysoký.
,,Ahoj, ty budeš Lucia, že ano?'' optal se mé osoby.
,,Ano, jen otázku. Co mám udělat s Montym?'' ten se jen uměje.
,,Nic, coby. Vezmeš ho na slavnostní večeři.''
,,To není nejlepší nápad.''
,,Proč?''
,,Protože všichni by byli bez večeře.''
,,Aha. Tak v tom případě ho nech ve Vstupní síni, pak ti ho přenesou do ložnice.''
,,Dobře, díky.'' řeknu a už nastupuji do loďky, ve které mám strach, že se semnou potopí. Nic takového se naštěstí nestalo, ale moje držka padla na dno jezera, když jsem zahlédla majestátný hrad. Jak to, že jsem si ho před tím nevšimla?

Hagrid nás předá nějaké profesorce, která kváká to, co já už znám nazpaměť.
,,Slečno de Sylvo, Vy půjddete jako poslední. Až se otevřou tyto dveře, tak výjdete, ano?''
,,Ano.'' pípnu a kecnu si na schody. Konečně se otevřeli dveře a já se vší hrdostí napochodovala do... ehm, jídelny? Tak v tom případě mega jídelny. Babizna se záplatovaným kloboukem na mě čeká, až si dřepnu na tří nohou stoličku. Eee, nezhroutí se to pode mnou? Ne, nezhroutila. Jáguška mi dala na hlavu ten klobouk a všude bylo ticho
,,Nazdárek.'' pozdravím klobouk

,,Ahoj, čekal jsem tě dříve.''

,,No jo, ale to by lidi nesměli mít sklerózu.'' pomyslim si.

,,Ach, ano, ale kam tě jenom pošlu...'' zamyslí se. Teda ten je napínavý.

,,A, už vím....''


(tady sem to chtěla ukončit XD)

¨,,NEBELVÍR'' já, usměvavá osoba, se rozeběhnu k jásajícímu stolu........
Poslední komentáře
08.10.2008 18:42:42: Ahojky Lusio, blog máš hezký:) To je náhoda, máš úplně stejjný desogn jako já:D Mno....doufám, že...
 
DĚKUJI ZA NÁŠTĚVU, BUDU RÁDA KDYŽ SE VRÁTÍTE