Můj svět

Je těžké být debilem, konkurence je příliš veliká....

slash HP/LV

6.kapitola

Mladík který právě sedí na v jídelně u stolu, nachází se v menšim zámku.
Jeho přítel, si musel opět něco zařídit, hrozně to chlapce mrzelo, už na Harryho Tom neměl tolika času.
Chlapec si smutně povzdechne, zvedne od stolu a jde do jejich ložnice, moc to tu neznal a docela se tu i bál.
Zamračí se na jeden obraz který na něj křičí aby bojoval a postavil se mu jako chlap a neutíkal.
Chlapec už domu tomu chlapovy z obrazu něco říct, protože ho už pronásledoval přes různé obrazy.
Ale než něco stačil říct tak se před nim oběvil Tom.

,,Ahoj Harry'' Tom byl viditelně v dobré náladě, ale o Harrym se to tak říct nedalo, ani mu neodpověděl.
,,Děje se něco Harry?'' chlapec opět nic neřek, jen koukal před sebe a pořád se mračil. Tom nechápal co se z Harrym děje v posledních pár dní se choval zvláštně, ano věděl to co se stalo před týdnem, co mu ten muž chtěl udělat. Ale už si myslel že se to zpravilo a mladík se začne chovat tak zvláštne, totálně ho ignoruje.

,,Harry, co se to stebou děje?'' Harry se na něj podívá ,,co se děje semnou? Snad stebou ne? Pořád tu nejsi, leze mi to na nervy'' Tom už pochopil ,,a co kdybys si Harry řekl tomu kdybych tu byl teď jenom pořád s tebou? Už nemám vůbec nic na práci, vše už mám zařízené'' Harry se na něj otočil ,,to jako fakt?'' ,,jaké jako? Doopravdy'' Harry se usmál a přitulil se ke svému milenci.

Tom se na to malé pískle usměje. ,,Tak pojď mám pro tebe překvapení''Tom Harryho vede dlouhými spletitými chodbami, Harry si myslel že když viděl ten zámek, že nebude tak velký, myslel si špatně. Tom jde trošku svižnějším krokem, zatímco Harry šel velice pomalinku. Došli k velkým dubovým dveřím, Tom je pomalu otevřel a........

.........

Deleknýiem se pokouší dostat z pokoje do kterého před chvilkou vztoupil. Ten čolevěk co je v jeho pokoji, ne on to není člověk. Dříve sice byl, ale teď, teď, dal se na cestu temnoty stejně jako Welmelow.
Deleknýiem se pokoušel otevřít dveře, ale nešlo to. Dveře byli zamčené. ,,Co to?'' nechápal, pak se podíval na muže, který je kousek od něj.

,,Copak Deleknýieme, nevidíš rád svého starého přítele?'' mladík se díval na muže vystrašeně nevěděl co od něj může čekat. Muž jej přirazil na zamčené dveře, Deleknýiemovy to vyrazilo dech, rozkašlal se jak se ten dech pokoušel opět nabrat.
Upír se usmál a tím odhalil své bělostné špičáky. Deleknýiem dal své předloktí na upírovo hruď o pokus se ho odstrčit od sebe.

,,Snad se mně nebojíš?''upírovův hlas zněl posměšně, zatímco Deleknýiem měl v očích děs a obličej zkřívern v bolesti.
Poslední komentáře
29.10.2008 09:19:29: ,,Snad se mě nebojíš?" - no hádej chytráku! XD jej ještě že tu je už i sedmička jinak bys mě neměla ...
 
DĚKUJI ZA NÁŠTĚVU, BUDU RÁDA KDYŽ SE VRÁTÍTE